Překvapilo mě, kolik přišlo lidí. Je druhá květnová sobota a začíná výstava Second Hand Live.
Kvůli silnému dešti, který nás vyhnal z venkovního pódia, se teď tísníme v malé místnosti Viničního domku v Modřanech. Snažím se soustředit, a moc mi to nejde. Povede se to?
"Jiřička nám poslal dopis." Úvodní věta zahajovací performance. Do hudby zaznívají úryvky dopisů, které nám Jirka poslal, když ještě žil.
"Piju černou kávu a mám černé myšlenky…"
"Tak si říkám, jak se asi v domečku v Modřanech máte…"
"Myslel jsem si, že Vás navštívím, ale osud tomu chtěl jinak…"
Staré věty a nové významy. Poslední dopis, podpis.
"Pac a pusu, Jiřička – Vyžlička."
Teď krátké slovo o smyslu výstavy, česky a německy. Pak malování kávou jedné z vystavených fotografií, opět za doprovodu hudby.
"Dámy a pánové, vítáme Vás na výstavě Second Hand Live – Výběr z celoživotní tvorby Jiřího Čujana in Memoriam"…
Modřanen Schule tentokrát zvolila vážnější tón. Jak taky jinak, když jde o smrt kamaráda, který dobrovolně ukončil svůj život.
"Ti, co Jirku znali, vědí, že měl na ruce vytetovaný obrázek straky a nápis „Second Hand Life“. Pro název výstavy jsme si Jiřího motto vypůjčili a ve slově LIFE zaměnili F za V. Názvem výstavy „Second Hand Live“ chceme vzdát hold Jiřího tvorbě a zároveň zdůraznit, že jeho dílo je stále živé."
Měsíce příprav jsou u konce. Tolik práce tolika lidí. Organizace, plánování, vyjednávání. Stěhování, focení, instalace, katalog. Spousta překážek, nečekaných komplikací, rozhodování. Olovo.
"Děkujeme, Modřanen Schule." Úvodní proslov končí.
Hrajeme jazz, lidé přicházejí a odcházejí, fotí se u soch, povídají si, děti pobíhají venku.
Potkávám známé, něco si říkáme, venku už neprší.
Ve Viničním domku není k hnutí, musím sem zajít ještě jednou, až tu bude volněji.
Přijelo tolik lidí, z Prahy, z Německa, z Vysočiny. Pomalu padá tma, musíme končit. Loučím se, nakládám nástroje do auta. Jedeme domů.
Známí se mě ptají:
"Tak co, povedlo se to?"
.....
V pondělí po výstavě nás navštívila Jirkova maminka. Stařičká paní, ve starém kabátě, stojí u nás v předsíni a říká:
"Bylo to moc krásný."
Jan Pospíšil alias Laven