Reportáž z výstavy Modřanen Schule:
Jen kousek od dejvického Kulaťáku je pěkné, poklidné náměstí o něco menší a o něco kulatější. Stojí na něm socha Puškina, která se dívá až kamsi za Ural. Přesněji řečeno za ulici Uralská. Na jejím rohu je obchod cizokrajnými rybami, kousek dál vietnamská večerka a v čísle šest kavárna Za školou. Kdybyste tudy šli v sobotu 2. září chvilku před šestou, určitě byste si řekli, že se tu něco děje. Před kavárnou jsou lavice a stolky, hemží se to tu elegantně oblečenými lidmi, na stromě opodál visí pestře pomalované svatební šaty. Žluté kolo zaparkované u stojanu je možná dopravní prostředek nebo umělecký objekt. Ano, ocitli jste se ve světě umění. Nebo spíš ve světě, kde hranice mezi uměním a „tím ostatním“ přestává být důležitá. Za malou chvíli bude zahájena první souborná výstava Modřanen Schule, skupiny, která se věnuje výtvarné tvorbě, designu a architektuře. Po úvodním proslovu, přípitku a dešti zlatých konfet začínáme obdivovat vystavené artefakty a procházet se prostorami kavárny. V každé místnosti je řada obrazů a prostorových instalací. Některá díla, pomalované a barevně ozdobené svatební šaty, mají protagonistky přímo na sobě. Po krátké chvíli začíná hrát pianista a zpěvák Václav Tobrman se zpěvačkou Aničkou Knauerovou a jejich hudba je stejně pestrá jako tvorba Modřanen Schule. To vše je, zdá se, standardní průběh vernisáže. Co bylo tedy dnes výjimečné? Nestává se často, aby přišlo tolik hostů, že se nevejdou do sálu, kde probíhá úvodní proslov. Nebývá běžné, aby při prvním vystoupení nové tvůrčí školy bylo přítomno tolik slavných osobností z oboru architektury a výtvarného umění. A je pozoruhodné, že už během vernisáže většina děl našla svého kupce. Obraz Závojnatka, který jste mohli vidět na pozvánkovém plakátu, během rekordně krátké doby. Dodejme ještě, že zisk z prodeje výtvarných děl věnuje umělecká skupina Modřanen Schule neziskové organizaci Tosara, která se věnuje vzdělávání dětí ze sociálně vyloučeného prostředí. Modřanen Schule předefinovala umění tím, že jakoukoli definici odmítla. Namísto debat o uměleckosti, sdělení a smyslu nabízí radost z tvorby, hravost a experiment. Budete-li mít chvilku času, zajděte do kavárny Za školou. Postůjte pod průhlednými deštníky, přečtěte si nápisy na nich, prohlédněte si lampičky-kokony ve tvaru krápníků nebo sérii obrazů Bible na talíři. Věřím, že najdete dílo, které vás osloví, a třeba pak doma dostanete chuť vzít do ruky štětec a taky něco nevšedního vytvořit.